Hydrosféra
Vodní obal naší planety zahrnuje veškeré vodstvo. V přírodě se vyskytuje voda ve všech skupenstvích (pevném, kapalném, plynném). Vodstvo rozdělujeme do čtyř základních kategorií - voda povrchová, voda podpovrchová, voda v atmosféře a voda v živých organismech.
Povrchová voda je obsažena v oceánech, v mořích, ve vodních tocích, v přírodně vytvořených útvarech (jezera, rašeliniště, bažiny), v umělých vodních nádržích a ve formě ledu a sněhu.
Podpovrchová voda je voda v půdních pórech, průlinách, puklinách a v dutinách hornin.
Atmosférická voda se vyskytuje v plynném skupenství (vodní pára), ve skupenství kapalném (dešťové srážky) a v pevném (sněhové srážky a kroupy).
Voda v živých organismech je důležitou součástí všech živých rostlinných a živočišných organismů.
Oběh vody na Zemi
jednou z nejdůležitější vlastností vody je schopnost nepřetržitě se obnovovat procesem oběhu, jehož hlavním článkem je výměna vody mezi oceánem a pevninou.
Oběh vody je způsobem energií Slunce a zemskou gravitací. Vlivem tepla se voda vypařuje z povrchu Země, z oceánů a moří, řek, jezer i umělých vodních nádrží. Poklesem teploty dojde ke kondenzaci vodních par, které se v podobě atmosférických srážek dostanou vlivem zemské přitažlivosti pět na zemský povrch. Maximální množství srážek spadne na hladinu oceánu a pouhých 8,3 % srážek dopadá na pevninu.
V rámci oběhu vody je třeba rozlišit malý a velký oběh. Jako velký oběh vody označujeme proces, při kterém nastává výměna vody mezi oceány a pevninou. Malý oběh prezentuje výměnu vody pouze nad pevninou, nebo pouze nad oceánem.
Celkem 79 % rozlohy souše je odvodňováno do světového oceánu a zbylo část 21 % zabírají bezodtoké oblasti.
Vodstvo oceánů
Oceány a moře zabírají 71 % celkové rozlohy naší planety. Na severní polokouli tvoří oceány 61 % rozlohy, na jižní polokouli dokonce 81 %.
Všechny čtyři oceány tvoří souvislou vodní plochu zvanou světový oceán. ten se dělí na oceány, moře, zálivy a průlivy.
Oceány jsou rozlehlé plochy světového oceánu prostírající se mezi kontinenty.
Moře definujeme jako menší části oceánů v dosahu kontinentů. Moře vnitřní (Středozemní moře, Černé moře, Rudé moře), moře okrajová (Severní moře, Beringovo moře).
Zálivy jsou menší části oceánů nebo moří vnikající do pevniny (Guinejský záliv, Biskajský záliv)
Průlivy jsou zúžené části moří, nebo oceánů mezi pevninou, nebo mezi souší a ostrovy (Bospor, Dardanely).
Nejvýraznější vlastností mořské vody je salinita (slanost). Je dána celkovým množstvím rozpuštěných minerálních látek v 1 kg mořské vody (chloridy 88,8 %, sírany 10,8 % a uhličitany 0,3 %. Slanost se vyjadřuje v promile. Průměrná salinita světového oceánu je 35 ‰. Slanost vody je ovlivňována atmosférickými srážkami, výparem z hladiny, přítokem říční vody, změnami teploty vody, oceánskými proudy a hloubkou moře.
Barva mořské vody je ovlivňována pohlcováním světelných paprsků, což závisí zejména na obsahu minerálních částic, množství planktonu a hloubce. Hustota mořské vody je vyšší než u vody sladké.
Teplota mořské vody závisí na vztazích mezi atmosférou a hydrosférou. Hlavním zdrojem tepla oceánů je sluneční záření, které je pohlcováno povrchem oceánů až z 85 %. Průměrná teplota povrchové vrstvy vody světového oceánu je asi 17 °C, v průměru nejteplejším oceánem je Tichý oceán (19 °C).
Mořská voda je v neustálém pohybu. Pohyby rozdělujeme do tří skupin:
Vodstvo pevnin
Do pevninského vodstva náleží povrchové vody, voda ve sněhu a ledu a vody podpovrchové.
Povrchové vody pocházejí z atmosférických srážek, tajícího sněhu a ledu a z podzemních vod vytékajících na povrch jako prameny. K povrchovým vodám rovněž řadíme jezera, umělé vodní nádrže, močály a mokřady.
Vodní toky tvoří říční síť složenou z hlavního toku a jeho přítoků. Počátkem vodního toku je pramen a končí ústím.
Mezi základní charakteristiky vodního toku patří:
Jezera jsou přírodně vytvořené sníženiny zemského povrchu zaplněné vodou. Jezera představují 0,5 % sladkovodních zásob naší planety. Mnohá jezera slouží jako zdroj pitné vody, mohou být též využívána k rybolovu, rekreaci.
Podle vzniku dělíme:
Umělé vodní nádrže (rybníky a přehrady) jsou výsledkem antropogenní činnosti.
Rybník je mělká vodní nádrž vybudována nasypáním nízké zemní hráze. Rybníky slouží k chovu ryb, rekreaci i pro zásobování vodou.
Přehradní nádrže jsou prostorem k zadržení vody využívané pro hospodářské účely. Přehrady mají mnoho funkcí (protipovodňová, zavlažovací, zásobení pitnou vodou, užitková voda, hydroenergetická funkce, rekreační a dopravní).
Voda ve sněhu a ledu zahrnuje převážnou část sladké vody na pevnině. Ledovce tvoří celkem 68,4 % celkových zásob sladké vody na Zemi. Plošně rozsáhlejší jsou ledovce pevninské (grónský, antarktický ledovcový štít). Horské ledovce jsou menších rozměrů.
Podpovrchová voda nacházející se pod zemským povrchem, kam se dostává vsakováním atmosférických srážek. Dělí se na dvě kategorie - vodu půdní a podzemní.
Podzemní voda vyplňuje průliny nezpevněných hornin (štěrky, písky) a pukliny hornin pevných. Zvláštním typem je krasová podzemní voda, hromadící se ve velkých vápencových puklinách. V oblastech, kde je geologické podloží tvořeno střídavě propustnými a nepropustnými horninami, je hladina podzemní vody pod hydrostatickým tlakem - tzv. voda artézská.
Podzemní vody představují nejvýznamnější zdroj kvalitní pitné vody. Podzemní vody tvoří asi 30 % celkových zásob sladké vody na Zemi.
Kryosféra
Pojmem kryosféra označujeme část krajinné sféry, jejíž teplota je po více než dva roky pod bodem mrazu. Neroztaje-li sníh po celý rok, dochází k jeho postupné přeměně na led a vzniká ledovec tvořený z krystalů ledu. Ledovec se vytváří hlavně na svazích a vlivem zemské gravitace se může pohybovat ve směru pádu. Obvykle s sebou unáší úlomky hornin, které se ukládají ve formě morén. Současné s tím také ledovec modeluje údolí, a to jak do hloubky, tak i směrem do stran.
Součástí kryosféry jsou také oblasti s výskytem permafrostu (dlouhodobě zmrzlé půdy). Dochází zde k promrzání litosféry až do hloubky několika set metrů (Aljaška, severní Kanada, Grónsko, sever Ruska).
- Mořské dmutí - příliv a odliv vodních mas.
- Vlnění - vzniká působením větru na hladinu.
- Oceánské proudy - způsobují přenos vodních mas na velké vzdálenosti v horizontálním i vertikálním směru. Mořské proudy dělíme na teplé a studené.
- Délka vodního toku - vzdálenost od pramene k ústí
- Spád vodního toku - výškový rozdíl mezi dvěma libovolně zvolenými body na řece
- Hustota říční sítě - poměr délky všech toků k ploše povodí
- Povodí - území, z kterého tok odvádí povrchovou i podpovrchovou vodu
- Rozvodí - hranice mezi jednotlivými povodími
- Průtok řeky - množství vody, které proteče průtočným profilem vodního toku za jednotku času
- Vodní stav - výška vodní hladiny ve vodním toku nad zvoleným pevným bodem
- Specifický odtok - množství vody, které odteče průměrně z povodí za jednotku času
- Řádovost toků - počet posloupným zaústění počínaje od oceánů
- Vulkanická jezera - vodou zaplněné krátery vyhaslých sopek
- Tektonická jezera - vznikla důsledkem poklesu zemské kůry podél zlomů
- Ledovcová jezera - vznikla modelačním působením ledovců
- Krasová jezera - vznikla zaplavením krasových depresí
- Jezera smíšeného původu - např. jezera vzniklá tektonicky a poději modelována ledovcem
Zdroj: Maturitní otázky-Zeměpis