Atmosféra
Složení a členění atmosféry
Atmosféra - plynný obal Země - je tvořena směsí plynů = vzduch.
Hlavními složkami atmosféry jsou: dusík (78 %), kyslík (21 %) a argon (1 %). Dále neon, helium, krypton, xenon a oxid uhličitý (0,034 %).
Dusík do atmosféry proniká při sopečná činnosti, při nedokonalém spalování kapalných paliv používaných v dopravě. Kyslík je nezbytný pro život.
CO2 vzniká při spalovacích procesech a do ovzduší se dostává sopečnou činností a dýcháním organismů. Dochází k druhotnému oteplování zemského povrchu (skleníkový efekt). Zvyšováním spalování fosilních paliv se koncentrace CO2 v atmosféře neustále zvyšuje a zvýrazňuje globální oteplení Země, které dnes řadíme mezi hlavní globální problémy lidstva.
K pevným a kapalným složkám vzduchu náleží atmosférické aerosoly. Lze je rozdělit na přirozené a antropogenní.
Fyzikální vlastnosti atmosféry (teplota, hustota, vlhkost, tlak).
Troposféra je nejníže položenou vrstvou atmosféry, která sahá do zemského povrchu v průměru do výšky 14 km. V rámci troposféry probíhá většina meteorologických procesů. Dochází k poklesu teploty s rostoucí výškou o 0,65 °C na 100 m. S výškou klesá i tlak a hustota vzduchu.
Stratosféra - atmosférická vrstva sahající do výšek kolem 50-60 km. Ve výšce 25-35 km leží ozonosféra, ve které je maximální koncentrace ozonu.
Mezosféra sáhá do výšky 80-85 km. Teplota vzduchu s výškou klesá. Na horní hranici mezosféry klesá teplota až na -100 °C.
Termosféra dosahuje výšky 500 km. Teplota vzduchu stoupá až na 1400 °C.
Exosféra je okrajovou částí atmosféry.
Horní hranice atmosféry se nachází v polohách od 20 000 do 70 000 km nad zemským povrchem.
Počasí
Počasí je okamžitý stav atmosféry určitého místa. Meteorologické stanice provádí monitorování a měření základních meteorologických prvků a specializovaná meteorologická pracoviště (ČHMU) pak hodnoty jednotlivých meteorologických prvků zakreslují do synoptických map.
K nejdůležitějším meteorologickým prvkům patří sluneční záření, teplota vzduchu, tlak vzduchu, proudění vzduchu a atmosférické srážky.
Sluneční záření, hlavní zdroj energie pro fyzikální děje v atmosféře, je složeno ze tří různých záření: 7 % tvoří krátkovlnná složka - ultrafialové záření, 48 % viditelné světlo a 45 % složka dlouhovlnná - infračervené záření.
Teplota vzduchu udává tepelný stav ovzduší.
Tlak vzduchu bývá definován jako síla vyvolaná hmotností vzduchového sloupce, který sahá od výšky měření až k horní hranici atmosféry. (Tlakové níže - cyklony a tlakové výše - anticyklony)
Atmosférické srážky vznikají kondenzací vodních par v ovzduší. Úhrn srážek se udává jako výška vodního sloupce v milimetrech na plochu 1 m2.
Podnebí
Podnebí (klima) je dlouhodobý režim počasí vytvářející se působením klimatogeografických činitelů. Klima je relativně stálé a k jeho změnám dochází v delších časových úsecích.
Základními činiteli ovlivňujícími klima jsou: zeměpisná šířka, cirkulace atmosféry, stupeň kontinentality, oceánské proudy, vlastnosti zemského povrchu a antropogenní činnost.
Zeměpisná šířka ovlivňuje příděl slunečního záření i tepelné energie. Intenzita slunečního záření klesá od rovníku směrem k pólům.
Cirkulace atmosféry je obecný oběh atmosféry.
Stupeň kontinentality (vzdálenost od moří a oceánů). Povrch oceánů se otepluje pomaleji než pevninský povrch. Podnebí oceánů je charakteristické malými denními a ročními amplitudami teplot vzduchu, vysokou vlhkostí, velkou oblačností a vyššími úhrny srážek rozložených rovnoměrně během roku.
Oceánské proudy značnou měrou ovlivňují k lima pevnin díky přenosu tepelné energie na velké vzdálenosti.
Vlastnosti zemského povrchu se podílejí na tvorbě klimatu různých regionů v několika ohledech. Nejvýrazněji se projevuje vliv nadmořské výšky.
Antropogenní činnost (mnoho změn v klimatu menších regionů např. zvyšování teploty atmosféry nebo úbytek ozonu v atmosféře.
Atmosféra v pohybu
Planeta Země je typická nerovnoměrným rozložením tepla na povrchu i v atmosféře, což způsobuje nerovnoměrné rozložení atmosférického tlaku.
Podél rovníku vznikají díky vysokým teplotám výstupné proudy, které se ve výšce stáčejí k obratníkům a vytvářejí antipasáty. Nad rovníkem trvale existuje pás nízkého tlaku vzduchu. Vzduchové hmoty směřující k rovníku se nazývají pasáty. Pasáty jsou stálé vzduchové proudy, které na severní polokouli vanou od severovýchodu a na jižní polokouli od jihovýchodu.
Pro jižní a jihovýchodní Asii je typický systém výměny vzduchových hmot mezi pevninou a oceánem, který se nazývá monzunová cirkulace.
Rozlišujeme dva typy sezónních vzdušných proudů:
- Letní monzun - vane z chladnějšího oceánu na teplejší pevninu a přináší vydatné srážky.
- Zimní monzun - směřuje z prochladlé pevniny na teplejší oceán. Je příčinou období sucha.
Objemy větru přemísťující se z jedné oblasti do druhé se nazývají vzduchové hmoty.
Podle zeměpisné polohy vzniku vzduchových hmot se rozlišují čtyři základní typy vzduchových hmot:
arktická (antarktická), polární (mírných šířek), tropická a rovníková. Dále se rozlišují na oceánské a pevninské.
Vzduchové hmoty jsou od sebe odděleny úzkou přechodnou vrstvou - atmosférickou frontou.
Existují tři typy atmosférických front: arktická fronta, polární fronta a tropická fronta.
Kromě hlavních front se často vytvářejí tzv. podružné fronty. Studená fronta - vznikne postupem studené vzduchové hmoty do teplejší vzduchové hmoty; v opačném případě vzniká teplá fronta.
Podnebné pásy Země
Nejzákladnější dělení podnebných pásů:
- Tropický pás zaujímá asi 40 % zemského povrchu. Průměrné roční srážkové úhrny se pohybují v rozmezí 1 000-3 000 mm a průměrná roční teplota je 24-28 °C.
- Mírné pásy severní a jižní polokoule tvoří 52 % rozlohy Země (vliv působení oceánů, pevniny, nadmořské výšky).
- Studené polární pásy (arktický a antarktický) představují jen 8 % plochy naší planety. Během roku spadne v průměru 100-200 mm srážek a ani v nejteplejším měsíci nepřesáhne průměrná teplota 0 °C.
Přechodné podnebné pásy, a to: subtropický pás na severní a jižní polokouli - tvoří přechod mezi mírným a tropickým podnebím, subpolární pás na severní a jižní polokouli - přechodná oblast mezi mírným a polárním pásem
Zdroj: Maturitní otázky-Zeměpis