14. Evropská unie a kandidátské země

je mezinárodní organizace, která sdružuje evropské státy a jejímž cílem je politická a hospodářská integrace členských států.

Historie:

·         Historické kořeny Evropské unie vedou do druhé světové války. Krátce po válce se Evropa rozděluje na Východ a Západ a začíná studená válka. Národy západní Evropy zakládají 5. 5. 1949 Radu Evropy.

·         První symbolický krok učiněn 1. 9. 1950 memorandum francouzské vlády = výzva k usmíření mezi Francií a Německem. 9. květen 1950 - francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman představuje plán hlubší spolupráce. Na základě Schumanova plánu šest západoevropských států (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemí) zakládá roku 1952 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Takto již nikdo nemůže vyrobit válečné zbraně, aby je obrátil proti ostatním.

·         Na základě úspěchu Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli šest zemí rozšiřuje spolupráci na další hospodářské oblasti. Roku 1957 podepisují Římskou smlouvu, a zakládají tak Evropské hospodářské společenství (EHS), neboli společný trh, jehož hlavní myšlenkou je zajistit volný pohyb osob, zboží a služeb přes hranice.

·         Roku 1959 vzniká Evropská sdružení volného obchodu (EFTA).

·         V roce 1967 se na sumnitu v nizozemském Haagu tři společenství ESUO, EHS, EURATOM (Evropské společenství pro atomovou energii) spojila v Evropská společenství. Prvním krokem bylo vytvoření celní unie (1968).

·         1979 občané EU poprvé přímo volí členy Evropského parlamentu. Předtím byli tito členové delegováni vnitrostátními parlamenty.

·         1985 Schenghenská dohoda

·         V rámci společné zahraniční politiky se EU snaží vystupovat jako jeden subjekt mezinárodního práva, kterému členské státy postoupily část svých pravomocí. EU buduje své vlastní bilaterální vztahy s jinými mezinárodními organizacemi (s OSN a OECD).

Principy EU:

Evropskou integraci posunuly dopředu smlouvy EU:

·         Maastrichtská smlouva (1992) – stanovila jako nový cíl pro EU vytvoření měnové unie s jednotnou měnou. Zvýšila hospodářská kritéria pro nově příchozí země, posílila hospodářskou integraci a umožnila vstup Rakouska, Švédska a Finska do EU.

3 pilíře:

·         společná zahraniční a bezpečnostní politika

·         hospodářská a měnová unie

·         spolupráce v oblasti justice a vnitřní bezpečnosti

·         Amsterdamská smlouva (1997) – stanovila vytvoření politické unie, dosažení společné zahraniční politiky a sladění sociálních systémů členských států.

·         Smlouva z Nice (2000) – reformovala vrcholné orgány unie a připravila je tak na rozšíření o nové státy ze střední a východní Evropy.

·         Kodaňský summit (2002) – rozhodoval o rozšíření. C roce 2004 se přidalo mnoho států (ČR, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko, Slovensko, Malta, Kypr), pro osm z deseti nových členů bude platit tzv. přechodné období → nebudou mít všechna práva ani povinnosti jako současné členské státy (např.: omezení volného pohybu osob)

1. 1. 2007 přijetí Bulharska a Rumunska, zájem o členství mají také Albánie, Makedonie s Bosna Hercegovina.

Důležitou součástí vnitřní politiky EU je princip solidarity. Existují společné finanční fondy, do kterých přispívají všechny členské země a ze kterých je financována pomoc nejchudším regionům Unie.

Stupně integrace EU:

Unie se snažila od počátku prosadit cíle:

·         pásmo volného obchodu – vytvoření bezcelních zón

·         celní unie – stejná cla vůči třetím zemím (Benelux)

·         společný trh – volný trh zboží + práce a kapitál

·         hospodářská unie – fungování je postaveno na sladění hospodářské politiky členských zemí

·         měnová unie – členské země se rozhodly přejít od celní unie k jednotné měnové politice a na vytvoření Evropské centrální banky.  K 1. 1. 2002 většina států přijala společnou měnu EURO.

·         politická unie – členské země jsou ochotny postoupit část své suverenity společným evropským orgánům (zejména Evropské komisi), sladit svoji zahraniční politiku a poskytnout občanská práva občanům členských zemí na svém území (občanství Unie).

Evropská měnová unie:

Její členové zavedli od roku 2002 společnou měnu EURO a uznávají pravomoci Evropské centrální banky.

V měnové unii je většina členských zemí EU a předpokládá se, že zbývající se připojí.

Společná měna EURO platí ve všech zemí měnové unie jako státní měna. Bankovkami vydanými v jedné zemi lze platit ve všech ostatních členských státech.

Orgány EU:

EVROPSKÁ RADA – hlavní rozhodovací orgán, který schvaluje všechny legislativní akty. Je tvořena předsedy členských států a předsedou Evropské komise, schází se 2x ročně.

RADA EU (= Rady ministrů) - sídlí v Bruselu, je tvořena ministry členských států, kterých se týkají

probíraná témata. Může rozhodovat o všech otázkách integrace.

EVROPSKÁ KOMISE -  sídlí v Bruselu, nahrazuje evropskou vládu, je nejvyšším orgánem výkonné moci EU. Má 27 členů, kteří jsou jmenováni vládami členských států (na 4 roky) a společně s Evropskou radou rozhodují o všech záležitostech Unie. Komise je subjektem mezinárodního práva (vlastní diplomatické zastoupení). Může ukládat sankce v oblasti dopravní a hospodářské politiky. Šéfem Evropské komise je Barosso a za ČR Špidla.

EVROPSKÝ PARLAMENT – sídlí ve Štrasburku, výbory v Bruselu, je nejvyšším zákonodárným orgánem EU. Má 732 poslanců (ČR 24), kteří jsou voleni obyvateli jednotlivých států na 5 let. Poslední zasedání na jaře 2004, další 2009. Parlament hlasuje o rozpočtu, má právo vydávat právní akty a kontrolní právo vůči Evropské komisi.

EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR – sídlí v Lucemburku, je nejvyšším soudním orgánem EU. Řeší spory mezi státy, institucemi, podniky i soukromými osobami podle evropského práva. Dbá na to, aby zákony EU byly nadřazené zákonům členských států. Tvoří ho 15 soudců jmenovaných na 6 let.

EVROPSKÝ ÚČETNÍ DVŮR – sídlí v Lucemburku, je tvořen sborem 15 nezávislých účetních kontrolorů jmenovaných Radou EU, kteří kontrolují všechny výdaje a příjmy EU.

EVROPSKÁ ÚSTŘEDNÍ BANKA – sídlí ve Frankfurtu

Evropská investiční banka, Evropský ombudsman, Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů

Další rozvoj evropské integrace:

Proces evropské integrace není u konce. Evropská komise vytváří podmínky pro uskutečnění dalších cílů:

·         společné občanství – občané členských států EU jsou současně občany EU, to umožňuje jen volný pohyb v rámci Unie, uvažuje se o rozšíření jejich práv v ostatních členských státech

·         společná sociální politika – členské státy mají odlišnou hospodářskou a životní úroveň, a tím systém sociálního zabezpečení, uvažuje se o sladění sociálních systémů (oblast starobních důchodů)

·         společná zahraniční a bezpečnostní politika – uvažuje se, že členské státy postoupí svoji zahraniční politiku

Evropské komisi, v rámci společné politiky v oblasti bezpečnosti, byla vytvořena kriminální služba EUROPOL.

Začlenění ČR do EU:

Česká republika se stala členem EU 1. 5. 2004 a začal tak složitý proces začleňování, který začal asociační dohodou o přidruženém členství.

Od roku 1999 probíhá proces přímého začleňování → česká vláda a parlament přijímaly evropskou legislativu a evropské hospodářské mechanismy.

O konečném přistoupení se rozhodlo na sumnitu v Kodani v prosinci 2002. 16. 4. 2003 v Athénách podepsána Smlouva o přistoupení mezi 15 stávajícími členy a 10 přistupujícími, schválena v červnu 2003 v ČR v referendu.